V poslednej časti predstavovania umelkýň na výstave Zamatový objekt túžby sa bližšie pozrieme na tvorbu dvoch českých autoriek, v ktorých tvorbe rezonuje téma úlohy a postavenia ženy vo vzťahu k telu, telesnosti alebo sexualite.
Prvou je Petra Čížková, ktorá študovala odbor maľby a iných médií na Bratislavskej VŠVU, v ateliéru mal+by Klaudie Kosziby, a dielo prezentované v Gagarinke je časťou komplikovanejšej inštalácie, ktorou svoje štúdium ukončila.
Pohľad do výstavy Zamatový objekt túžby s inštaláciou Petry Čížkovej.
Dielo Candida Serendipity je mnohovrstvovou inštaláciou primárne sa zaoberajúcou témami transgresie, sexuálneho prežívania ženy a jej postavenia v dobovej spoločnosti a tiež témou submisie a dominancie vo vzťahu k praktikám BDSM v kontexte antiky, rokoka a súčasnosti. Mnohovstvovosť diela dopĺňa analýza zobrazenia ženského tela v rokoku, najmä u Jean-Honoré Fragonarda, a Françoisa Bouchera a v literatúre u Georgesa Batailla. Poslednou vrstvou je molekulárna biológia, ktorú do diela vnáša kvasinka Candida albicans, ktorá si dokáže podmaniť telo hostiteľa. Z nej pochádza aj prvá časť názvu, trochu pôsobiaceho ako zaklínadlo alebo ako názov nejakej neznámej praktiky… Cadida Serendipity, pričom druhá časť je vedeckým termínom používaným na náhodné objavenie nejakého výsledku, ktorý sme pôvodne nehľadali. Tento termín nás vedie k možnej náhodnosti vzniku vzťahov v rámci daného diela, alebo lepšie povedané, šťastného objavovania nových súvislostí v oblastiach na prvý pohľad nesúvisiacich.
Výstave v galérii Gagarinka dominuje desaťmetrová latexová “hojdačka”, ako ju Petra nazýva, naplnená francúzskym porcelánom z blších trhov dekórom pripomínajúcim rokoko. Ružový latex navodzuje akúsi snovú atmosféru a určitú sladkosť, ktorá bola typická aj pre rokokovú maľbu. Vedomie o informáciách, ktoré v sebe tento materiál nesie, a teda jeho súvislosť s fetišom alebo sexuálny kontext, vytvárajú kontrast s na prvý pohľad harmonickou inštaláciou. Tá je zároveň veľmi zmyselná – máme chuť sa jej dotýkať a ohmatať kontrast mäkkého pružného latexu a krehkých porcelánových šálok. Akonáhle zistíme, že šálky sú rozbité, znovu dostávame ďalšiu informáciu a kľúč k dešifrovaniu diela. Petra sama nazýva rozbitý porcelán symbolom oslobodenia sa ženy z jej objektivizovanej role, a tým pádom aj symbol istej transgresie, teda vymanenia sa zo zaužívaných princípov, pretrhnutia “stanovených pravidiel”. Ďalšou súčasťou inštalácie, ktorá bola pôvodne realizovaná v bytových priestoroch, sú stĺpce petriho misiek s rozrastajúcou sa Candidou a prázdne rokokové rámy, akoby nájdené v starom chátrajúcom dome.
Oboch autoriek som sa spýtala dve rovnaké otázky, týkajúce sa ich práce.
Petra, v Candida Serendipity sa zaoberáš estetikou určitej doby, ale zároveň tvoju prácu môžeme nazvať aj politickou, je to tak?
V této práci se zabývám hlavně estetikou rokoka, kterou jsem zvolila právě pro její mimořádný erotický náboj, podmíněný frivolitou a módními excesy tohoto období. Politický odkaz je hlavně ve feministickém postoji této práce, který odmítá ženu objektivizovat konvenčním zobrazováním – dochází tu k jakémusi odmítnutí této role. Ženské subjekty jsou tu subjekty transgrese, vnitřní a svrchované sexuální zkušenosti.
Výstava v Gagarinke predstavuje diela pristupujúce k erotike z naozaj odlišných uhlov pohľadu. Akým spôsobom sa tvoja práca erotiky dotýka. Zaujíma ta iba ženská sexualita?
Erotiku chápu jako „hru s možností, že tělo a smysly vědí víc a něco jiného, než duch, rozum a morálka“ – jak tvrdí Liessmann, a které historicky podléhali již mnoha dogmám. Erotice je vlastní vše, co překračuje a narušuje hranice konvence. Proto si myslím, že právě erotika může být jedním z možných nástrojů, jak nonverbálně komunikovat o lidských právech, svobodě a dalších tématech spojených například s genderovou politikou – týkající se samozřejmě jak žen, tak mužů, či třetího pohlaví.
Detail inštalácie Petriho misiek, Petra Čížková: Candida Serendipity.
Alžbeta Bačíková nedávno ukončila štúdium na Fakulte výtvarných umění VUT v Brne a práca Talk & Twerk na výstave v Gagarinke bola tiež jej záverečnou prácou. Jej predchádzajúci záujem o subkultúry vyústil do realizácie videa, v ktorom jednu z hlavných úloh hrá eroticky ladený tanec Twerk. Toto „točenie zadkom“, ako ho vo video nazve jedna aktérka, je konfrontované s umením rétoriky. Hrdinkami veľmi profesionálne natočeného záznamu sú učiteľka twerku, emancipovaná mladá žena a učiteľka rétoriky, elegantná pani so zamatovým hlasom. Už na prvý pohľad sú tieto ženy v radikálnom kontraste, ale ich schopnosť sa navzájom počúvať a učiť sa umeniu tej druhej je obdivuhodná. Video vzniklo ako reálny záznam stretnutia dvoch žien a napriek tomu, že scenár bol dopredu pripravený umelkyňou, zostávalo dostatok miesta na improvizáciu a prejavenie sa charakteru vystupujúcich aktérok.
Vo videu zaznejú vety s revolucionárskym obsahom, ktoré Alžběta vyberala z rôznych literárnych zdrojov a „popisujú situácie, keď sa tanec ako silný nástroj dostáva do konfliktu s mocou“. Vybrané texty tak zvyšujú napätie celého diela a dodávajú mu ďalšiu tematickú vrstvu v podobe úvahy, či tanec môže slúžiť na oslobodenie sa jednotlivca.
Alžběta, z môjho pohľadu má tvoja práca aj politický kontext – v zmysle feministických teórií, sebaprezentácie a sebauvedomenia ženy, vnímaš to tak? Vo videu sa objavujú aj revolucionárske vety, ktoré jedna aktérka používa na rétorické cvičenia. Aký bol ich účel?
Ano, při vzniku videa jsem přemýšlela i nad takovými přesahy. Otázka po možnostech sebevědomé prezentace vlastních postojů mě vedla k tomuto experimentu – konfrontovat twerk s poněkud klasičtějším a “serióznějším” uměním rétoriky. Rétorika už věky slouží potřebám politiky, vlastně je to nástroj, bez kterého se při prosazování jakýchkoliv politických požadavků dá těžko obejít. Její funkce je v tomto nezpochybnitelná.
U twerku jsou jeho postavení a funkce sporné. Už několik let tanec proniká do mediální sféry skrze popkulturu a v poslední době se i u nás v ČR dost skandalizoval – viz například nedávná aféra s Miss VŠE. Na reakcích v médiích se ale tak trochu ukázalo, že jakmile se k dosud přijatelnému způsobu ukazování ženského těla (promenáda v plavkách) přidají projevy zjevně sexuální, automaticky se o ženě uvažuje jako o objektivizované oběti. Málokdy se pak v médiích, které propírají příslušné kauzy, setkáme se zamyšlením, kde a proč se tento explicitně erotický tanec vzal, proč jej ženy jindy samy dobrovolně tančí a jaký to pro ně může mít význam kromě laciné provokace. Chtěla jsem zkrátka perspektivu pohledu převrátit a ptát se, jestli a jak se prezentace ženské sexuality může stát také emancipační praktikou. Samozřejmě vždycky záleží na rámci prezentace a míře vědomého zacházení s takovými prostředky.
Mé video v tomto smyslu jen demonstruje uměle vytvořenou situaci, jakési cvičení, kdy se erotická sebeprezentace spojuje s mluveným projevem. Obsah těch vět zahrnutých do scénáře rétorické lekce většinou staví tanec – konkrétně twerk – do pozice přímého prostředku politického boje. V dané situaci to samozřejmě místy může znít absurdně až humorně. Pracuje se tu s obrazem něčeho nemožného a neuskutečnitelného a testuje se performativní síla rétoricky zvládnutého přednesu.
Video still, Alžběta Bačíková: Talk & Twerk.
Výstava v Gagarinke predstavuje diela pristupujúce k erotike z veľmi odlišných uhlov pohľadu. Akým spôsobom sa tvoja práca erotiky dotýka? Pre mňa je silne o sebavnímaní ženy, je to tak? Zaujíma ťa ženská sexualita, alebo tam primárne nesmeruješ?
Dílo Talk &Twerk se právě skrze hojně diskutované téma twerku dotýká problematiky prezentace ženské sexuality na veřejnosti – mimo projevy sexismu a násilné objektivizace ženského těla. Twerk jde v napodobování kopulačních pohybů dle mínění mnohých za hranici přijatelnosti toho, co by se v médiích a vůbec veřejně mělo ukazovat. Snažila jsem se odložit na chvíli jeho šokující povahu a pátrat po motivech v pozadí. Stejně tak u rétoriky jsem chtěla jít za povrchní vrstvu frází, gest a laciných návodů z manažerských příruček k samotným základům řeči. Na rétorických cvičeních je vidět, že tělo tu sehrává zásadní úlohu, není jen mechanickým nástrojem mozku, který “chce něco říct”. Talk &Twerk je pak daleko víc než čistě o erotice hlavně o možnostech, jak formulovat a deklarovat své touhy a potřeby s přirozeným použitím vlastního těla.
text Juliana Mrvová, za odpovede ďakujeme autorkám diel.
Foto: Adam Šakový v Galérii Gagarinka.