Fotografia: www.prinzessinnengarten.net
Jedním z nejdůležitějších aspektů městského zahradničení je právě jeho politická stránka, což se dnes stává stále více zřejmé. Důkazem toho je například i letošní kontroverzní EXPO 2015 v Miláně, které je zaměřeno na klíčové otázky udržitelného rozvoje a jehož moto zní: Feeding the planet, energy for life (Potraviny pro planetu, energie pro život). Protesty, které tato výstava vzbudila, poukazují však i na další stránky výstavy, spojené s propagací gigantických koncernů jako je CocaCola, Nestlé, nebo McDonald´s, nesoucí nemalou zásluhu na dnešním způsobu produkce a distribuce potravin.
Malý příklad produkce tohoto druhu nám vykládá americký spisovatel, Michael Pollan, ve své knize Botany of Desire (Botanika touhy). Popisuje v ní setkání s pěstitelem brambor někde v Idahu. Tento farmář pěstuje na typických kulatých, uměle zavlažovaných polích (které jsou vidět i přes Google Earth) odrůdu Russet Burbank, ze které fastfoody vyrábějí svoje hranolky.
Způsob, jak s půdou zachází takzvané konvenční zemědělství, je následovný: „Na mou prosbu“ píše Pollan, „se mnou pan Forsyth prošel seznamem chemikálií, které používá po celou sezonu. Tento seznam byl sestaven podle nejnovějších poznatků o totální kontrole půdy vhodné pro pěstování brambor. Předehra začíná na jaře použitím prostředku na vypalování půdy, proti hlísticím a určitým druhům onemocnění půdy používají farmáři před sadbou brambor chemický prostředek, který celoplošně zabíjí všechny mikroby žijící v půdě. Následuje „vyplevelení“ polí herbicidy značky Sencor, nebo Eptam. V období růstu brambor používá Thimet nebo nějaký jiný druh systémového insekticidu. Tuto látku absorbují zárodky a zabíjejí po dobu několika týdnů každý hmyz, který začne okusovat listy. Až brambory vyrostou do velikosti kolem patnácti centimetrů, postříkají se dalším herbicidem na odplevelení.“
Koloběh pokračuje po celou sezonu, pesticidy a hnojiva se přidávají každý týden do vody na zavlažování, která se bere z blízké řeky a do které se opět odvádějí splašky. „Od července se provádí každý druhý týden letecký postřik proti mšicím,“ píše Pollan, „mšice sice nejsou škodlivé, ale přenášejí virus, který u odrůdy Russet Burbank způsobí svinování listů a následně vede ke skvrnitosti brambor, jakmile se u brambor objeví typické hnědé skvrny, je jako dodavatel okamžitě vyřazen a továrna od něho už nevezme jedinou bramboru.“
text: Mc Donald´s, nechceme ťa udržateľný, chceme ťa zavretý!”
Zdroj fotografie:www.demotix.com
Zcela logicky následuje řada otázek, jednak o humánnosti tohoto druhu zemědělství, jednak o výživové hodnotě vypěstovaných brambor a v neposlední řadě, o dnes tolik proklamované trvalé udržitelnosti – samozřejmě s přihlédnutím k faktu, že při výše zmíněném způsobu zemědělství je nutné chemické dávky pro úpravu půdy a plodin každým rokem stále zvyšovat.
Odpověď na otázku, proč vzbudilo EXPO hned v prvních dnech vlnu 30 000 protestujících občanů a zároveň bylo prodáno již 10 000 000 vstupenek, je v podstatě totožná – hledání trvalé potravinové i energetické udržitelnosti je palčivě v kurzu. Slovy známého francouzského krajinného architekta a aktivisty Gilla Clémenta: „My si už prostě nemůžeme dovolit pouze přihlížet a je jedno, zda se jedná o nedotčenou panenskou krajinu, nebo o krajinu kultivovanou. Tam, kde stojíme, tam, kam jdeme, při všem, co děláme, patříme do jednoho ekologického systému, který se vychýlil z rovnováhy. A kvůli této realitě musíme hrát novou roli při využívání přírody a při úpravě zahrady, která představuje naši planetu.“
A co s tím má společného zahradničení ve městě? V podstatě všechno. Každý zahradník je zároveň spotřebitelem, občanem, daňovým poplatníkem i voličem. My sami rozhodujeme, kde a co si koupíme. Z peněz daňových poplatníků jsou dotovány jak průmyslové velkochovy, tak export evropských zemědělských produktů do Afriky, kde naše levná zelenina přivádí místní zemědělce na mizinu. Všechno, co děláme, se projeví zase někde jinde. Pod heslem „Myslet globálně, jednat lokálně“ se ukrývá velká síla a zároveň smysl veškerého našeho ekologického snažení – mnohé malé, samy o sobě bezvýznamné změny mohou ohrozit celý systém a posunout vývoj jiným směrem.
Většina městských zahradnických iniciativ tyto souvislosti velmi dobře chápe, a proto vnímají svoji činnost víceméně jako politickou. Jde o předávání vědomostí a prohlubování povědomí o tom, jakou roli v dnešní době zahradničení hraje, slovy Roberta Shawa z Princezniny zahrady (Prinzessin Garten) v Německu: „Tady nepěstujeme pouze rostliny, ale také sociální kompetence.“
Zdroj fotografie: www.prinzessinnengarten.net
Vraťme se tedy k bramborám a jejich politickému statusu jedné z nejvýznamněji pěstovaných plodin na světě. „Brambora se stává čím dál tím více synonymem pro moc a kontrolu,“ říká švédská umělkyně, Asa Sonjasdotterová, „protože ten, kdo může kontrolovat hlad, má také politickou moc. A až jednou tento vyšroubovaný hospodářský systém krachne, potom si mohou lidé pomoci sami. Brambora bude v této hře hrát roli žolíka.“
Dnešní velmi specifickou roli pěstování plodin v jejich politickém kontextu si švédská umělkyně uvědomila při návštěvě Indie a tamějších farmářů z lokality Navdanya, na úpatí Himaláje. Tito zemědělci sezónu od sezóny shromažďovali, rozvíjeli a sdíleli místně pěstované odrůdy rýže, pšenice a fazole – což je tradiční způsob, jak udržet a rozvíjet udržitelné zemědělství kdekoli na světě. Od 40. let byli indičtí farmáři pod tlakem vlády, aby vstoupili do sítě komerční produkce vládního korporátního programu „Green Revolution,“ navdanyjští farmáři se však rozhodli postavit se na odpor a trvali na nekomerčním a nechemickém přístupu, udržitelném i pro budoucnost jejich vesnic.
Asu Sonjasdotterovou tento počin hluboce zasáhl a rozhodla se nabité zkušenosti přenést do místního kontextu. Začala tedy v roce 2005 pěstovat místní odrůdy brambor na místě, odkud pochází – na dánsko-švédském ostrově Ven, na farmě svých rodičů. „Žádná z odrůd, kterou jsem zasadila, nebyla registrovaná na seznamu odrůd EU, což znamená, že jejich kultivace pro komerční využití byla vlastně nezákonná. Ale o tom jsem tehdy ještě nic nevěděla.“ vzpomíná Asa.
A to byl i začátek jejího projektu „Potato perspective,“ ve kterém pozoruje svět jakoby z pohledu brambor. Od té doby pěstuje brambory na nejrůznějších místech planety a zaobírá se vzájemným působením hlízy a společnosti. Zjistila, že brambor je nejen rostlina, která se dobře zakotvila v různorodých kulturách, ale je to také rostlina, která je hluboce zapletena v globálních obchodních dohodách a zákonech ovládajících geny a registraci na seznamy povolených plodin. Potomci divoké rostliny z andských hor, vypěstované na domácí farmě ve Švédsku se tedy velmi rychle staly potencionálně ilegálním zbožím. Důvodem, proč tyto staromódní odrůdy dnes čelí mnoha omezením uloženými předpisy registračních dokumentů EU, je prostý fakt, že nezapadají do norem EU, nebo proto, že nikdo nemá zájem snažit se je registrovat – například pro jejich menší výnosy, nebo kvůli jejich specifickým nárokům na pěstování.
„Z tohoto pohledu brambor jsem našla poněkud odlišné, ale zároveň jasné spojitosti se situací ve Skandinávii, potažmo Evropě a s iniciativou farmářů z oblasti Navdanya v Indii. A to se stalo i východiskem pro dlouhotrvající výzkum zabývající se složitými otázkami v oblasti poznání a moci prostřednictvím pěstování rostlin brambory.“ říká Asa Sonjasdotterová.
Zdroj fotografie: www.potatoperspective.org
V Princeznině zahradě v Berlíně vznikl na základě jejího podnětu projekt věnovaný pěstování brambor. V současné době zde můžeme v pěstitelských pytlích najít čtrnáct druhů starých odrůd brambor, vždy s pečlivě zadokumentovaným názvem i vlastním příběhem. Biolog Bennar Markus zde experimentuje s cíleným opylováním květů a pokouší se dokázat, jaké vlastnosti mohou přebírat brambory ve speciálním prostředí Kreuzbergeru a zda by bylo možné, aby tam jednou vznikla vlastní odrůda.
„Chceme, aby se zde brambory mohly dále vyvíjet,“ říká Asa Sonjasdotterová. Mezi pěstované odrůdy patří například Congo, odrůda s tmavě modrým zbarvením pocházející z Bolívie, Bamberské rohlíčky chutnající po oříškách, nebo nová odrůda Rote Emma nesoucí politické poselství. Tuto odrůdu vypěstoval Karsten Ellenberg, německý profesionální pěstitel a aktivista, který se mezi jiným angažoval za záchranu odrůdy Linda a díky svému velkému zanícení a pěstitelským úspěchům se stal pro inciativy městského zahradničení velkým vzorem. Karsten novou odrůdu pojmenoval po americké anarchistce, feministce a mírové aktivistce Emmě Goldmanové, proslavené svým charakteristickým postojem: “I Want Freedom, the Right to Self-Expression, Everybody’s Right to Beautiful Radiant Things”, (volně přeloženo jako: „Chci svobodu, právo na sebevyjádření a právo na krásné a radostné věci pro všechny.“)
Zdroj fotografie: www.potatoperspective.org
Recept Karstena Ellenberga na bramborový salát:
Bunter Kartoffelsalat (Pestrý bramborový salát)
Brambory vaříme ve slupce, ještě teplé oloupeme a nakrájíme na plátky.
Nasekáme cibuli nadrobno, přidáme ji do zeleninového vývaru a polejeme směsí brambory.
Olej, ocet a koření spolu zamícháme a následně brambory zalijeme.
Salát necháme krátce odležet. Podáváme s bylinkovou oblohou.
Ingredience:
• 250 g voskových brambor se žlutým leskem, např. Linda
• 250 g modromasých brambor, například, Violetta
• 250 g červenomasých brambor, například, Red Emmalie
• 1 cibule
• 100 ml zeleninového vývaru
• 4 polévkové lžíce oleje
• 1 lžíce bylinkového octa
• sůl, pepř, řeřicha, pažitka, petržel
• salátové listy
Zdroj fotografie: www.kartoffelvielfalt.de
Použité zdroje textov a citátov:
Martin Rasper, URBAN GARDERING zahrady ve městě, O touze po návratu k přírodě prorůstající asfaltem i betonem, Dauphin 2014
http://www.potatoperspective.org
http://prinzessinnengarten.net
http://www.kartoffelvielfalt.de
autorka textu: Petra Čížková