Remake diela Vladimíra Havlíka “Pokusná květina, 1981”

Na aktuálnej VÝSTAVE KVETOV v Galérii Gagarinka prezentujeme remake diela českého autora vystupujúceho aj pod menom Old performer Vladimíra Havlíka. Havlík vyzýva divákov k aktívnej participácii na znovuoživení diela “Pokusná květina, 1981” (foto: Radek Horáček). Na výzvu zareagovalo viacero ľudí a umelcov a poslali nám dokumentáciu svojej akcie v uliciach mesta alebo na dedine. Tieto fotografie postupne pribúdajú na výstave. Požiadali sme Vladimíra Havlíka o krátky rozhovor ohľadne vzniku diela a jeho miesta v umelcovej tvorbe.

(Pýta sa kurátorka výstavy Juliana Mrvová, odpovedá umelec a pedagóg Vladimír Havlík.)

Foto z výstavy v Gagarinke: Adam Šakový

Aké boli podmienky / kontext vzniku akcie Pokusná květina, 1981?

Přímou výzvou pro zasazení žlutého narcisu namísto dlažební kostky byla bezútěšná šeď centra Olomouce. To platilo jak v konkrétním urbanistickém smyslu, tak v rovině duchovní. Šlo mi o narušení tohoto zastaveného času.

Mala akcia politický kontext? Spomínam si na remake akcie na Hviezdoslavovom námestí, ktorý sa realizoval v rámci výstavy v tranzite 2012, kde sa stretli 3 až 4 náhodne vybraní ľudia. Počas komunizmu takéto stretnutie viac ako 3 osôb muselo byť ohlásené. Je aj sadenie kvetiny do dlažby v meste politickým gestom?

Tehdy jsem to jako politický akt nevnímal. Zajímala mě spíše sociální a psychologická rovina pokusu, kterým jsem chtěl přimět kolemjdoucí k jakékoliv reakci. Nicméně politický kontext se vyjevil v jejich netečnosti, ve strachu jakkoli se projevit, zareagovat na nezvyklou situaci. Cokoli neobvyklého se dělo ve veřejném prostoru bylo podezřelé, nečitelné a tudíž nebezpečné pro vládnoucí režim. Proto lidé květinu zasazenou v dlažbě míjeli a dělali, že nic nevidí.
Zdá se mi, že přímočařeji souvisí s politikou současný remake zasazení květiny do díry v dlažbě. Rekonstrukce městských center ve spojitosti s turismem vedou většinou paradoxně k jejich vylidňování, k vzniku jakýchsi potěmkinových vesnic – historických kulis, za kterými se skrývá prázdnota. Květina zasazená do díry v této nakašírované kráse může vyvolat otázku po smyslu takto pojatého veřejného prostoru.

O tejto performance sa píše, že je to tvoje najznámejšie dielo z 80tych rokov.  Bol to ojedinelý event alebo tvoja tvorba v tom čase reagovala na verejný priestor a dianie okolo teba programovo?

Šlo o osobní, víceméně intuitivní přístup, vycházející z faktu, že jsem se v osmnácti letech přestěhoval z vesnice do města. Ve svých akcích jsem tento rozpor řešil. Někdy se akce prolnula s děním ve veřejném prostoru více (Vítání jara, 1981, Záměna, 1981 nebo Mušov,1979) jindy šlo o osobní performance v přírodě (Spánek, 1982 nebo Narušení bílé plochy, 1979). Je ovšem otázka, co je veřejný prostor. Já se domnívám, že jím je stejně jako město plné lidí také krajina bez jediného „živáčka“.

Dnes si pedagógom na Katedre výtvarnej výchovy Univerzity Palackého v Olomouci, dostal si aj cenu mladých autorov ako osobnosť, ktorá ich ovplyvnila. Myslíš si, že dnes je umenie performance stále živé? Proti čomu, alebo o čom mladí umelci/študenti performujú, je to úplne inde ako 80te roky?

To je tedy na závěr pěkně těžká otázka. Myslím, že umění performance by ožilo, kdyby se „mladí performeři“ soustředili více na „vnitřní zdroje“, osobní zážitky a postoje a pro ty se pokusili najít osobitou výrazovou formu. Jenže to by chtělo delší čas, který jim většinou umělecký provoz nedopřeje, takže se bohužel často ocitnou pod vlivem tzv. „aktuálních trendů“. Takové to sebezacyklení performativních postupů je nejvíce patrné na současných festivalech akčního umění. Zdá se, že když se performer nesvlékne a něco na sebe nenamatlá, tak to není performance… Ale třeba jsou mezi námi performeři, kteří jdou jinou cestou a my o nich ani nevíme. Stejně jako jsme o sobě nevěděli v 80. letech.

Text výzvy Vladimíra Havlíka návštevníkom Galérie Gagarinka. Výzva je súčasťou inštalácie diela:

Milí přátelé,

v roce 1981 jsem zasadil narcis do díry v dlažbě v centru Olomouce. Na Náměstí míru (dnes Horním náměstí) a kolem něj žádné květiny ani stromy nerostly. Od té doby uběhlo téměř 35 let a nic se nezměnilo. Zeleně nepřibylo, díry v dlažbě zůstaly. Předpokládám, že to ve vašich městech bude vypadat podobně…

Rád bych vás vyzval k malé jarní intervenci. Budete-li mít chuť, zasaďte do děr v dlažbě ve městě, kde žijete květiny. Situaci vyfoťte a obrázek pošlete na e-mail galeria@gagarinka.sk (v termínu od začátku dubna do konce května). Vaše fotka bude vytištěna, umístěna na zeď v galerii, a stane se součástí Výstavy kvetov.
Děkuji za spolupráci

Srdečně zdraví
Vladimír Havlík

Niekoľko prvých reakcií – remakov diela predstavujeme na fotografiách. Zapojili sa aj dvaja mladí umelci – Miriam Trnková z Banskej Bystrice zapojila celú obec Jasová do sadenia a Richard Bolčo, tiež z Banskej Bystrice, vytvoril vlastnú verziu performance.

Bratislava, Laurinská ulica, Staré mesto, sadil a fotil Matej.

Bratislava, Dóm Sv. Martina a Kapitulská ulica, Staré mesto, sadila Juliana, fotila Zuzana.

Študentka Miriam Trnková z Banskej Bystrice do akcie zapojila svoju obec Jasová.

Mapa Jasová_finál, Miesta_finál

Sirôtka v obci Jasová, foto: Miriam Trnková.

“Posielam Vám video a fotografie z akcie, ktorá sa uskutočnila v našej obci minulý týždeň v piatok. Som študentkou výtvarného umenia (Intermédií a digitálnych médií) na Akadémii umení v Banskej Bystrici. V rámci ateliérovej témy Intervencia som sa rozhodla reagovať na výzvu Vašej galérie, ktorú som dostala v maily od pána doktora Michala Murina.

◄123►